„Správný marketing vždycky pracuje s emocemi,“ řekl mi nedávno ředitel jedné známé nadace. „A marketing potřebujeme i my v nezisku. Potřebujeme emoce, jinak by naši dobrou věc nikdo nikdy nepodpořil.“
Připomnělo mi to, jak jsme před rokem startovali náš projekt Sázíme Česko. Taky s emocemi. Když jsme tenkrát s kamarádem viděli ty ohromné plochy uschlých lesů po kůrovci, přepadlo nás to, čemu se v téhle době říká environmentální depka. Bylo vidět, že se náš ekosystém řítí do kopru. A já jsem si říkal, že s tím přece musím sakra něco dělat. A takhle nějak jsem se stal greenwasherem…
Hlavně nebýt v plusu
Než začnu vyprávět dál, musím něco předeslat. Nikdy jsem nebyl „sluníčkář“. Vždy jsem chápal, že na to, abych mohl pomáhat přírodě, musím nejdřív někde vyrobit příjem.
Vidím svět, kde se byznys a péče o přírodu navzájem nevylučují, ale tvoří spolu harmonii. Dělení světa na chudé láskyplné aktivisty a bohaté zlé byznysmeny mi vždycky přišlo … no, prostě včerejší. A tak jsme založili eseróčko a rozjeli jsme marketing. Zelený, stejně jako je náš projekt, a pěkně s emocemi. Fungovalo to, aby ne! Nebyli jsme totiž sami, kdo má ze stavu českých lesů stejnou depku.
Natočili jsme emotivní video, rozjeli jsme kampaň na Facebooku – to byl náš jediný fundraising, za který jiné nadace platí velké personální náklady. A najednou si u nás lidé objednali výsadbu sto tisíc stromů… a to číslo dál rostlo.